Ředkvičky

psaný jen tak. proto, že se mi chtělo. nejspíš dodělám i další navazující části, aby to mělo nějaký význam.

Autor: anka, 1.3.2009, Povídky

Dovařil si přede mnou šlehu a já mohla jenom odhadovat, jestli ten smrad někdy dostanu ze zbrusu novýho bytu - konečně se mi poštěstilo přesvědčit lidi na úřadě, že vážně potřebuju bydlení víc jak ta prohnilá stařešina z Markova doupěte. Šlehá si bůhví jak dlouho a bůhví jak si na herák shání prachy. Ona totiž Berný, nikdo jí neřekl jinak, byla moc stará na šlapání a moc odporná i pro úchyly, co radši vrásčitý maso. Proto se vždycky, když odplula po rauši ze svatostánku drogově závislejch z celýho okresu, rozjela diskuze, kde zase vzala škváru a jestli někomu nechybí peněženka nebo hlava. Pak samozřejmě přišlo na řadu spekulování o tom, kdo chytnul jaký viry a podobný neřádstvo.
,,Ty bláho, to je matroš,“ chytnul mě Moses kolem ramen.
,,Jako vždycky.“
Přitáhnul si mě k sobě blíž a já mu lehla hlavou na břicho. Zažitej stereotyp.
,,Jednou s tim seknu. Uvidíš.“
,,Jako vždycky.“
,,Pořídim nám dům. Takovej ani malej ani velkej, akorát. Budeme chodit na koupák.“
,,Furt o tom meleš.“
,,A jo, zahrada! Musíš mi slíbit, že budeš pěstovat ředkvičky. Mám je hrozně rád“
,,Jasně, budu.“
,,Přísahej. Jinak se s tebou rozvedu.“
,,Ještě jsme se nevzali.“
,,Ale jednou už budem spolu. S blyštivejma prstýnkama.“
,,Měl bys bejt zticha.“
,,Nebudu.“ A protože už je to velkej chlapec, zatahal mě za uši.
,,Fakt vtipný. O domě už nikdy nemluv. Ani o svatbě. A na skoncování s herákem kašli. Nikdy se toho nezbavíš.“
,,Nemel tolik. Bude tě bolet pusa.“ Jasně, starej úchyl se ve velkym chlapečkovi opět probudil.
,,Nejradši bych tě nechala. Chceš po mě jenom škváru na další dávku. Pořád dokola. Když máš rauš, chceš se se mnou vyspat. Bájo. Ještě mi s těma sračkama smrdíš v bytě.“
Mlčel. Zase jako vždycky.. Každej den. Za chvíli řekne, jestli jsem to už někdy neřikala a pak, pokud se nezvednu a nepůjdu si dělat něco svýho, začnou jeho zvířecí pudy na plno pracovat.