Byl den jako každý jiný, každý vstával do práce, školy či na brigádu. Dnes tomu nebylo jinak ani u Liama, počítačového maniaka, jak jej všichni z města Sunset Valley nazývali. Ale je opravdu obyčejný den i pro něj?
příspěvěk do soutěže The Sims 3
Jsem Marcela Rosoe a v mém životě se neodehrávají žádné dramatické změny a můj pohled na věci se nemění ze dne na den, ale pomalu a nenápadně. Tomu se říká dospívat, ne? Ani dnešek nebude jiný, prostě jen další obyčejný den...
Strach je nejsilnější emocí člověka... (Vím, že toto dílo není vůbec rozepsané, že by se dalo třeba víc popsat místnosti, nebo lidi. Teď vás možná napadlo, že pokud to vím, měla bych to přepsat. Já si to taky myslím. Ale jsem dnes nějaká líná. A tak proč si nepočkám na den, kdy se mi to bude chtít napsat lépe? Nevím... Vážně nevím...)
Povídka. Zajímá mě, jestli má cenu psát, jestli mám psát pokračování a vůbec celý váš názor.
Myslím, že o tomhle bylo už řečeno hodně... ale není toho nikdy dost. Je to vlastně historka o šoku, o mém šoku, o našem šoku.
... mno, byla bych ráda, aby si to někdo přečetl a řekl mi, jestli mám vůbec psát dál;-)
Na první pohled není vždy tak, jak se zdá...
(Upraveno) Tak sem dávám svoje první dílko... Vím, že má k dokonalosti HODNĚ daleko, ale snad tady za to nezabíjíte :) :)
Tuhle povídku jsem napsala kdysi dávno do školního časopisu... Není to nic extra, ale na 12 let to ujde :D
Co asi udělá Marcela, když zjistí, kdo je nejbohatší obyvatel Sunset Valley?
není to povídka, je to úvaha, výkřik... bylo to napsané před rokem a půl, někdo z vás si možná vzpomene... rozhodla jsem se to sem dát, i když tomu možná chybí poezie