Přijmi mou vulgární energii,
milenky nejsou už k mání,
děj plyne v obecné synergii,
zbývají jen místa k stání.
Jsem tvá malá Manon, všeho sytá,
nevím už, jak dost cudná být...
snad ideál, co tě večer vítá,
v křišťálu chce ti nohy mýt.
Prožíváš své dny sám za oponou,
v hledišti jemně šelestí.
Ten nachový samet s těžkou sponou
skryje svatost i neřesti.
Bojíš se ptát svého pseudohříchu,
odmítáš dál i svatozář...
a navěky hledáš v marném tichu
kamennou, krásnou, němou tvář.
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
Dnes o zítřku | Lehce pod sluncem | Bronzový psíček | Koleje je zapomnění | Na konci s dechem