Ráno, kdy noc se mění v den,
s těžkou hlavou procitám
Budík zase ukradl mi sen
Dává mi probuzení a bere naději,
že skutečné to opět není
Snad procitnu později
Říká „ty mi nezmizíš, viď, miláčku“
jako sen po probuzení,
jako zboží, co jde na dračku,
se zlodějem nedospalých rán
Neboj, neodejdu lásko,
jen zavři oči a sevři dlaň
Díla mohou hodnotit (bodově) pouze registrovaní uživatelé, kteří vložili alespoň 5 komentářů.
tajemná moc | rozum vola k rozumu | V dešti | pochyby a nedůvěra | přítel tulák