

Jedná se o story jedné mé kamarádky, která si jde za svým snem...
Je to spíš reportáž z jednoho dopoledne stráveného ve škole pro zrakově postižené...
Vzal fotoaparát do dlaní a scvakl spoušť právě ve chvíli, kdy se labutě rozletěly k obloze.
Ono žít ten život není jenom tak...
Taková moje oblíbená tématika...
Pokus o pohádku, co nemá s Vánocemi nic společného, já je nemám rád...
Možná nebudete souhlasit. Inu, proč ne.
Pro všechny, kteří si myslí, že nemají žádnou slabost, zde vystavuji jeden odstrašující příklad
Velmi volné pokračování...
Chodíme po ní každý den, celý život. Každá je jiná, ale přeci mají něco společného.
Takové kratší dílko, jen tak, na odreagování.
Nevím, jestli to víte, ale je to o penězích. Aneb co tím povídkář chtěl říct.
"Až přijde čas..." otřepaná fráze pro jeden neobyčejný osud